Hledat

vrabczak

Takový normální porod

Doktorka při vizitě na šestinedělí se mě ptala, proč mám v kartě se záznamy z porodu napsáno „nespolupracuje“. Uh, fakt? „No, chtěla jsem fyziologickej porod s minimem zásahů lékaře,“ – anebo je to kvůli tý hodinový hádce při příjmu? Nebo pediatričče?
On jako porod v Čechách, to je zážitek. Pokud se tedy o problematiku zajímáte a nechcete se odevzdat představám lékaře, kterého neznáte. A pokud víte, jaké zákroky nechcete, pokud je možné obejít se bez nich. Nepočítám akutní stavy. A nepočítám těch pár porodnic, kde chápou, že rodí žena, a ne doktor. Nesnaží se jí vmanipulovat do jednotných postupů. Porodnice, kde se rodí podle přání ženy, jsou nazývány alternativní. Žijeme asi ve středověku a za alternativní tu považujeme to, co doporučuje WHO, FIGO, co je běžné v zemích s vyspělým zdravotnictvím. Naše socialistické postupy jsou brány jako standard. Máme přece jedno z nejlepších porodnictví, jak jsem psala minule.

Continue reading „Takový normální porod“

Reklamy

Příprava na porod v ČR

České porodnictví patří ke světové špičce. Zní od českých porodníků. Není důvod nevěřit. No, já teda po prvním porodu znejistěla. Před druhým už se dlouho připravovala a víte co? České porodnictví je bída. Jeden z důvodů, jak to vidím já, tu popíšu.

V porodnici podepisuje žena mimo jiné Informovaný souhlas (dál jen IS). Většinou sestry nestihnou těhuli tento dokument dát k prostudování během měsíc trvajících těhotenských poraden a řada na to přijde až při příjmu k porodu. Někde dokonce tvrdí, že ho předem dát nesmí. Představte si svojí schopnost a chuť číst, vnímat a rozumět, správně interpretovat vesměs odborné informace z několika archů A4 papíru, když máte mozek někde v děloze a dělohu v křeči. Continue reading „Příprava na porod v ČR“

Koukej, mami, já sám

Ten pocit, když vám dvouapůlletý syn (fakt pyšně) řekne: „Koukej, mami, já sám!“

Continue reading „Koukej, mami, já sám“

Jak se učím stříhat v Adobe

Napíšu vám malého průvodce začátků střihu v Adobe Premiere. Mám z léta pár videí, ze kterých už jsem si několikrát vytvořila v Adobe základní projekt. Doufám, že se o výsledný výstup brzo podělím. Pro přehlednost popíšu celý dnešní proces bodově.

„Pomáhat a chránit“. Anebo taky nasrat.

Dneska mi pomohlo několik lidí. Jediní, koho jsem o pomoc výslovně žádala, policie, vůbec nedorazili. Kikoti, fakt.

Jedu si to takhle po Jižní spojce směrem na Barranďák. Bez varování mi pod nohou zmizí plynovej pedál. Šmátrám v nicotě, pro jistotu se dotknu brzdovýho, jestli je problém v noze nebo v autě. Brzda na svym místě. Něco se podělalo. Zapnu blikačky. Zajedu k okraji, půl auta na trávě, půl v pruhu. Reflexní vesta, trojúhelník, ještě že Mates vzadu v sedačce spí. Zkouším pár pedálooživovacích pokusů, nanic, potřebuju odtah. Auto sebou mává, jak těsně kolem projížděj náklaďáky. Je něco po druhý, provoz houstne. Vesta je vidět líp než trojúhelník, vylezu ven a pochoduju za autem.

Continue reading „„Pomáhat a chránit“. Anebo taky nasrat.“

Bobrodruh

Jo, píšu o tom českotelevizním seriálu a jeho hlavní postavě Adamu Lelkovi. „Dobrodruh“ podle vlastních slov ukazuje, jak cestovat i jinak a ukazuje, jaký nástrahy takový to divoký cestování přináší. Když se mu stane nějakej průser, do kterýho naprosto nepřipravenej spadne, okomentuje to slovy „Teď vážně nevim, co budu dělat,“ případně je to „strašně náročný.“ Aby ukázal, že je už jako fakt v prdeli, nasadí zoufalej a beznadějnej výraz. Ostatně výrazů si divák užije ažaž, záběry na Lelkovu bustu jsou hlavním prvkem celý série.  Continue reading „Bobrodruh“

Z andílka terorista

Je načase přestat Mateje vychvalovat. Dneska mě fakt nasral, jdu ho tu pomluvit. Neberu to tak, že zlobí, prostě dělá mláděcí věci. To ale neznamená, že mě to nerozčílí.

Bezplenkovka po sedmi měsících

Tak, jak pokračuje bezplenková komunikační metoda v osmém měsíci života Matěje? Že tu číhají všemožná úskalí jsem věděla. Takže jsem nebyla ani moc překvapená, když… no, změnilo se asi úplně všechno. Signály přestal dávat brzy. Je ve vývoji poměrně napřed a tak se hodně rychle naučil používat ruce a plazit. Najednou se mu neuvěřitelně rozšířil akční rádius. Uměl se přetočit, uměl si něco vyhlídnout, natáhnout se pro to nebo se pro to doplazit, aby si to vzápětí narval do pusy. A mezitím se klidně posral.

Takže první nadšení, že všechna hovínka jdou do nočníku, vyprchalo. Čekala jsem to, přesto se mi občas zasteskne. Hlavně, když nastalo období totálního nezájmu o nočník, první vážný minibojkot. Continue reading „Bezplenkovka po sedmi měsících“

Nejoblíbenější hračky

Hračky obecné, občas používané a vesměs tolerované, jsou tyto:

IMG_09421

 

 

 

 

 

 

 

Hračky oblíbené, vyžadované nejlépe řevem?

No, tak to máme krabice na hračky a škopek. Continue reading „Nejoblíbenější hračky“

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑