Kromě tisíců jiných otázek mají novopečení prvorodiče jednu zásadní: Jak se s tím miminem vlastně zachází? Vše vystihuje Filipova věta při rozhovoru o jeho přítomnosti u porodu:
„Jasně že tam budu, ale hlavně ať mi ho pak nedávaj do ruky.“
Při prvních krkolomných pokusech dítě při manipulaci nezmrzačit pak vyskakují další otázky s jedním základním tématem: Vyvíjí se dobře? Objednali jsme si domů paní doktorku na tzv. vaničkování – plavání kojenců ve vaně. Konečně jsem pak viděla, co zevrubná prohlídka obnáší. Nemohu se zbavit dojmu, že agendu paní doktorky by měl dělat pediatr. Jenže ten má plnou čekárnu dětí a čas strávený v ordinaci tomu odpovídá.  No a co všechno jsem se tedy u pediatra nedozvěděla, o tom si počtěte níže.

Už během těhotěnství jsme se těšili, že z Matěje vychováme zdatného plavce a potápěče. Od jeho asi druhého měsíce jsme si přes Rodinné centrum Amálka domluvili paní doktorku Radku Mudrovou, která dochází k nám domů na vaničkování. Už při první návštěvě se ukázalo, jaký to byl skvělý tah. Kromě koupání se paní doktorka Mudrová (tedy MUDr. Mudrová) Matějovi ještě nejméně hodinu, spíš ale déle věnuje.

Takže jak vlastně probíhá vaničkování?

Smyslem toho celého je, že se dítě naučí v raném věku plavat a potápět. Součástí ale také je například dohled nad správným tělesným vývojem, eliminace různých vad pomocí cvičení. V prvním roce života je důležité, aby si dítě osvojilo správně návyky.

Paní doktorka mi řekla, ať jí ukážu, jak s Matějem zacházím. Že mi pak řekne, co dělám dobře, co špatně a jak to spolu napravíme. Hrozila jsem se ty své krkolomné kousky předvádět. Ale co, do toho. Ukázala jsem, jak nosím a rovnou to okomentovala s tím, že vím, že takto vertikálně ho nosit nemám. Dál jsem nemotorně předváděla, jak Matěje zvedám, jak ho pokládám, všechno, co mě napadlo. Šlo mi to samozřejmě ještě hůř, než normálně. Dítě to přežilo a paní doktora byla milá. Párkrát mi ukázala, že takto to bude lepší a proč. Vysvětlila mi správný fyziologický vývoj dítěte, jaké by měl Matěj a zhruba v nějakém časovém rozmezí dělat pokroky.

Co jsem například dělala špatně: Držela jsem malého při zvedání spíše vzadu na krku, než za hlavičku. Následek: nebalil se do klubíčka, naopak se naučil se propnout do luku, protože se mohl pořádně zapřít. Nebo jsme ho nosili vertikálně. Následek: naučil se ještě víc vyvracet hlavu dozadu a celkově má vertikální nošení špatný vliv na jeho záda, pokud mluvíme o novorozenci.

Takže tady je pár mouder pro dvou až tříměsíční děti

21_7_14 (81)Několikatýdenní, i třeba dvoměsíční děti leží často na zádech. Nekoordinují pohyby rukou ani nohou. Někdy ručičkama tak hází, že sami sebe úplně rozhodí a jejich vlastní pohyby je plaší a proto vyvádějí ještě víc. Mohou mít například i pocit, že po zádech padají. To samozřejmě není žádoucí.

Na zádech se kupodivu dítě ne vždy cítí stabilně. Pak se snaží nají stabilitu například tím, že se prohýbá v zádech a opírá se o hlavičku. Jakékoliv prohýbání do luku je špatně, ať už na podložce nebo v náručí. Stejně tak záklony hlavy. Naším cílem by mělo být to, aby se zádíčka kulatila na druhou stranu, do klubíčka. Chceme, aby si mimino dávalo bradičku na hrudník. Když ho držíme, mělo by se v klubíčku pěkně uvolnit. Matěj se se mnou pral a snažil se propínat na druhou stranu.

Když leží mimino na zádech, má mít těžiště nahoře, kde jsou lopatky. Pak si klidně zvedne kolínka k bříšku a nebude padat na stranu, respektive se bude učit chytat balanc. Na zádech s kolínkama přitaženýma u břicha je klidová poloha. Taky by dítě nemělo mít vytočený zadeček na nějakou stranu, když má přitažená kolínka. Pokud leží na zádech a mrská sebou, třeba je rozrušené, položte dítěti ruku na hrudníček a leeeehounce přitlačte. Prcek se uklidní a zase chytne rovnováhu – jelikož se mu vrátí těžiště mezi loatky. Cvičení, aby se učilo stabilitě, je velice jednoduché. Vezměte jeho ručičky a zvedněte je nad hrudník. Mimino tak jakoby vleže předpaží. Správná reakce bude taková, že si přitáhne kolínka a k tomu bude nožičky (chodidla) vytahovat kolmo nahoru (ve směru od svého těla).

Dál jsem byla upozorněna na to, že není moc dobré jakkoliv stimulovat malýmu chodidla (ups, já mu je moc ráda masírovala). Jenže v nich je hodně nervových zakončení a dětem úplně stačí, jak si s nima šmrdlají jedním o druhé. Negativní efekt to může mít ve formě různých pnutí v nohou. V prvních měsících jsem mu měla dávat pokud možno vše z dosahu chodidel.

Víc už by hlavu určitě zvedat a zaklánět neměl, pokud nezapojí i ruce.
Víc už by hlavu určitě zvedat a zaklánět neměl, pokud nezapojí i ruce.

Když už pase koníky, neměl by mrňous zaklánět hlavu. Měla by být jakoby jen v prodloužení zad. Matěj ji zvedal špatně, v podstatě kolmo k tělu, takže se mu na zádech pár centimetrů pod krkem udělal faldík. Faldík je špatně, a to jak nahoře u lopatek, tak po straně dole na zádech. Mě paní doktorka ukázala pár cvičení, která ale nedovedu popsat, ale určitě poradí pediatr. I nám poradila, ale až ve chvíli, kdy jsem se jí na to zeptala. Někdy děti na prohlídce nepředvádějí to, co doma, a tak si špatného držení hlavičky pediatr ani nemusí všimnout. Můžete dělat to, že budete dávat hračky pod něj, aby se snažil koukat co nejvíc kolmo pod sebe. Ideálně když si hračku nahrne pod sebe a pak jí ožírá. Všimněte si, že v takové poloze má dítě vytažený jakoby zadní krk, bradičku dole, temeno směřuje spíše dopředu, než nahoru. To přesně chceme. Také si můžete lehnout před něj, aby se nevytáčel nahoru za vámi a podobně. Pokud si je bude snažit dát do pusy, donutí ho to držet hlavu v dobré poloze. Pokud prcka položíte na záda pod kolotoč, hrazdičku nebo jinej cirkus, zase ho můžete umístit tak, aby nekoukal přímo nad sebe, ale aby měl trochu přitaženou bradičku k hrudníku.

Další věc, kterou Matěj sice dělal dříve, než jiné děti, ale zase blbě, bylo přetáčení na bok a posléze na břicho. Mates k tomu použil silný záklon hlavy, což ho trochu otočilo na stranu a pak se nějakým mrsknutím přetočil. Správně by to mělo být tak, že se dítě přetočí za pokrčenou nohou křížem přes tělo s bradou na hrudníčku a tedy kulatými zády. Správný postup jsem s ním trénovala například i tak, že když měl na zádíčkách kolena u břicha, tak jsem mu názorně ukazovala, že když mu kolínko položím přes tělo na druhou stranu, automaticky ho to přetočí. Opět je dobré mít nějakou hračku, aby na ní koukal takovým směrem, že bude dávat bradičku dolů. Případně, když ležel na boku, jsem mu jednu nožičku držela kolínkem u těla a lehce jsem mu hlavičku chytla zezadu na temeni a opět lehce ji tlačila dopředu dolu tak, aby si přikládal bradu k prsům. Napřed na jednom boku, pak na druhém. Co mu ale zůstalo doteď je spánek na boku s hlavou vylomenou dozadu.

Vnímání těla a koordinace pohybů

DSC03164
Snaží se nacpat si krtečka pod sebe a pak ho ožírat. Kdyby teď nasměroval čelo k zemi, byl by v ideální pozici, pokud jde o procvičování krku a horní části zad, což byl náš účel.

Začíná to takovým trojúhelníkem oko – ruka – pusa v kombinacích oko-ruka, ruka-ruka, ruka-pusa. Jakmile si dítě strká packy do pusy, automaticky při tom sklání hlavičku k hrudníku, což je jenom dobře. Po nějaké době (to už si umí narvat do pusy kdeco a samozřejmě si ono kdeco umí i podat) se přidají nohy. Oko-noha, ruka-noha, noha-pusa. Můžete mu pomoci si nohy začít uvědomit a je to hodně jednoduchý. Když už vydrží ležet na zádech a má přitažená kolínka, tak ho vezměte za ručičky a položte mu je na nohy, ideálně na kolena. To je celé. Po čase začne vaše dítě samo v leže na zádech s přitaženými koleny ruce na nohy pokládat a zírat si na ťapky. Pak se za ně začne chytat, a pak se bude vehementně snažit narvat si je do pusy, což se mu záhy také povede.

Vaničkování

Nemůžu zde vypisovat podrobný postup, jak se kojenci naučí potápět. Jde o ucelenou a dlouhodonou procedůru. Na vše se jde postupně. Vaničkování ale není jen samotná příprava na podvodní radovánky. Děti se naučí mít vodu rády, jak v případě našeho syna. ten do té doby koupání prostě toleroval. Ale až s vodními aktivitami, které nás naučila paní doktorka, se pro něj koupání stalo zábavou.

Ve vaně jsem se s Matějem naučila různé další cviky, například na posílení bříška.  Správným držením těla si i tady kluk procvičoval správnou polohu těla na úkor špatných zvyků, tedy toho propínání se. Ač se to na první pohled nezdá, aktivit, které můžete ve vaně s dítětem děla, ať už ze břehu anebo při společném koupání, je opravdu hodně. Proto vaničkování můžu všem rodičům jenom doporučit.

 A nějaké další tipy:

  • Proti bolení bříška při spaní pomáhá podložit kolínka a nožky.
  • I když prcek už hlavičku trochu drží třeba ve dvou, třech měsících, pořád mu jí podpírejte a to až do doby, dokud jí nebude držet úplně (mělo by jí udržet v úhlu 45°).Untitled-2
  • Když už je mrňous dost velký na to, abyste ho zvedli do letadla, měl by se pěkně uvolnit a viset volně zadkem dolu. Mates se naopak zase hrdě napínal, záda rovný jak pravítko a pěstičky pěkně před sebou.
  • První měsíce by mimino nemělo ležet pod nějakou hrací hrazdou moc dlouho, protože příliš podnětů ho rozruší. Nebo se prostě řiďte tím, kdy začne být rozrušené a hrazdu mu seberte.
  • Děti mají reflex, že když jim přes břicho hodíte deku, přitáhne nohy k tělu. Schválně si to zkuste.
  • Ve věku prvních měsíců mají děti hlavičku po přirozeném porodu hodně traumatizovanou a tak je dobré všechny úkony s ní dělat nanejvýš citlivě a pomaličku. Pro takového neandrtálce, jako jsem já, fakt oříšek.
  • Pokud se děťátko už umí přetáčet, ale jde mu to jen na jednu stranu, či má celkově ten vývoj spojený ze začátku jen jedním směrem, můžete ho povzbudit k rotacím i na druhou stranu třeba tím, že si k němu budete sedat z druhé strany, hračky bude mít na druhé straně a podobně.
  • Pást koníky, hříbátka, prostě trénovat na břiše je nejlepší na tvrdším povrchu.
  • Jako úplně první hračka se nám skvěle osvědčila látková knížečka, co je tu na fotkách. Dařilo se mu jí chytit a držet, i když ještě ty tlapky úplně neovládal a šlo to krásně nacpat do pusy.
  • Dítě NIKDY neposazujte, dokud to neumí samo. Sedícího si ho užijete mnoho dalších let a tak mu dopřejte, ať k tomu napřed dojde. Ušetříte jeho páteř, předčasné posazování má špatný vliv i na vnitřní orgány. Nedávejte dítě do sporťáku, který není sklopný do vodorovné polohy. Prostě prcka nenechávejte sedět, dokud na to není tělesně připravený.

A pár názorných ukázek:

nejde mi to naformátovat, ale to snad nevadí

28_5_14 (4)
TAKHLE NENOSIT
03_8_14 (4)
TAKHLE NOSIT
Untitled-1
TENHLE FALDÍK TAM BÝT NEMÁ
DSC03176
TADY JE SROVNÁNÍ. ANEŽKA V ČERNÉM MÁ HLAVIČKU VYTAŽENOU DOPŘEDU, ZATÍMCO MATES JÍ MÁ ŠPATNĚ – KOLMO NAHORU A VZADU
DSC02246
HLAVA KOLMO NAHORU, ŠPATNĚ.
DSC02262
TADY UŽ JE TO LEPŠÍ, CPE SI KNÍŽKU POD SEBE A CO NEVIDĚT SKLOPÍ KSICHTÍK A ČELO K ZEMI A ZAKOUSNE SE. ČÍMŽ SE PROTÁHNE NA KRKU VZADU A TO CHCEME. MINIMÁLNĚ SI TEĎ NELÁME HLAVU V ZÁKLONU.
Reklamy