Tak, jak pokračuje bezplenková komunikační metoda v osmém měsíci života Matěje? Že tu číhají všemožná úskalí jsem věděla. Takže jsem nebyla ani moc překvapená, když… no, změnilo se asi úplně všechno. Signály přestal dávat brzy. Je ve vývoji poměrně napřed a tak se hodně rychle naučil používat ruce a plazit. Najednou se mu neuvěřitelně rozšířil akční rádius. Uměl se přetočit, uměl si něco vyhlídnout, natáhnout se pro to nebo se pro to doplazit, aby si to vzápětí narval do pusy. A mezitím se klidně posral.

Takže první nadšení, že všechna hovínka jdou do nočníku, vyprchalo. Čekala jsem to, přesto se mi občas zasteskne. Hlavně, když nastalo období totálního nezájmu o nočník, první vážný minibojkot. Signál nedával žádný, čůrat jsem ho dávala podle vlastního uvážení. Asi omylem, ale vždycky se vymočil těsně před nočníkem, když už měl sundanou plínu. Anebo se zmočil, když jsem ho po pár minutách z nočníku sundala. Což mi ale pořád potvrzovalo, že časování tak nějak funguje. Jen si musíme počkat, až to zas bude v nočníku a né všude kolem. To mu mohlo být kolem 4 měsíců.

Co bylo ale krásné: nad nočníkem to pro Matěje byla vždycky hrozná prdel. Když už se nevyčůral, tak nás alespoň výborně pobavil. Jakmile jsme ho přidrželi v klubíčku, začal vesele pištět, všemu se tlemit, plácat rukama, prdět pusou a podobně. To byla dobrá motivace pokračovat.

No, pak pominulo období totálního bojkotu, kdy se mi třeba dva týdny nepovedlo nic do misky chytit. Dál jsme jeli už jen na časování. Několikrát jsem se snažila se mu celý den věnovat a chytit případné nové signály. Přecijen se říká, že mimino signály mění, tak třeba mi jen unikají? Jednou jsem fakt měla pocit, že se mi to po jednom dni sledování podařilo. Ale asi jsem se tomu věnovala málo, nebo to žádný signály nebyly, každopádně se mi nepodařilo to podchytit do té míry, abych se tím mohla řídit. Takže dál pokračujeme na časování, ale ono se to i tak dá dost dobře podchytit. Například kadil většinou dopoledne mezi 9 a 10.

IMG_1218Další novinkou bylo, že jsem zavedla čůrání i v noci. To mu byl nějaký půlrok. Byl to chvíli docela boj, než mi došlo, že asi zbytečně mučím sebe i jeho. Dávala jsem ho čůrat po každém kojení, přitom jsme oba chtěli hlavně spát. Pravda je, že toho a tu noc vyčůral opravdu hodně a zvládli jsme to tak, že měl ráno plenu suchou. Jenže pak ráno stejně čůrá hodně často a to já už byla docela hotová, spíš možná morálně než fyzicky, a prostě jsem si od toho chtěla na chvíli odpočinout. Tudíž jsem ráno nočníkování na chvíli vzdala – a to měl zrovna největší frekvenci.

Navíc se se mnou v noci někdy dost pral a to mi cuchalo nervy a necítila jsem se vůbec komfortně, lezlo mi na nervy. No a co teprv jemu, že. Děti se do toho nočníkování prostě nemají nutit, bezplenková komunikační metoda nemá být žádný boj. Když mi to po pár dnech došlo, přestala jsem nás trýznit. Změnila jsem frekvenci nočního čůrání, zkusím to jen jednou a pak ráno. Docela to tak funguje. Tedy, už to není o jedné suché pleně přes noc, ale to neřeším. Hlavní je přece duševní pohoda.

Mezitím přišla další u dětí běžná fáze. Začalo mu vadit, když jsem ho položila na záda. Vždyť se najednou umí všude dostat sám (v šesti měsících a jednom týdnu se postavil, a od té doby to trénoval ve dne v noci)! A teď do toho se ta jeho matka furt snaží s ním něco dělat a znemožňuje mu tak volný pohyb, no hrůza. Takže další boje. Někdy se se mnou pere, protože fakt nechce na záchod, a jindy, protože nechce, abych já s ním dělala něco jinýho, než co on by si představoval. To se ukáže ve chvíli, kdy ho vzpouzejícího se z nočníku sundám, za tři vteřiny to zkusím znova a on vyčůrá dva litry.

Takže prostě je to hodně dál o intuici a o tom najít nějaký kompromis mezi tím, co chce on a tím, co bych si představovala já. Silou to nejde, ještě větší silou taky ne, vykašlat se na BKM nechci. Pořád to jde dost dobře na to, že si dál maluju, jak ho odplenkuju co nejdřív to půjde. Jedno je ale jistý: to, že dál věřím, že existuje nějaká přirozená hygiena nemluvňat (jak se píše v odborné literatuře), se říci teda fakt nedá. Ne po tom, co si tu spokojeně hraje, přitom se pokadí a rochní si v tom, jako by nic :).

Abych nezapomněla. Už taky zjistil, že má pinďoura, takže si na něj při každý příležitosti šmatlá. Což celý proces přebalování a čůrání a utírání zadku dělá pro nás oba daleko zajímavějším.

Advertisements