Jo, píšu o tom českotelevizním seriálu a jeho hlavní postavě Adamu Lelkovi. „Dobrodruh“ podle vlastních slov ukazuje, jak cestovat i jinak a ukazuje, jaký nástrahy takový to divoký cestování přináší. Když se mu stane nějakej průser, do kterýho naprosto nepřipravenej spadne, okomentuje to slovy „Teď vážně nevim, co budu dělat,“ případně je to „strašně náročný.“ Aby ukázal, že je už jako fakt v prdeli, nasadí zoufalej a beznadějnej výraz. Ostatně výrazů si divák užije ažaž, záběry na Lelkovu bustu jsou hlavním prvkem celý série. 

Lolek, tak mu tu budu říkat, jde v bílý košili do neprostupnýho pralesa, k tomu si vezme metroušskou čepičku a červený městský kecky. Sežere tam na doporučení průvodce pulce a pak ho překvapenýmu muži plivne pod nohy. Tento bobrodruh divákům ukazuje, jak se cestuje mezi Korowaie, lidožrouty na Papui. Navozuje dojem, že je u lidí, kteří ještě nikdy neviděli bělocha. S sebou má pět nosičů, tři průvodce a kuchaře. Vše vystihuje věta o něco světaznalejšího cestovatele Ivana Březiny: dnes se mezi zmíněné kanibaly vydávají v doprovodu průvodců skupiny německých důchodců.

Náš bobrorodruh cestuje do Afriky s matracema! Fíha. Větší napětí by nezažili ani Mat a Pat při stavbě visutýho mostu. Místo povzdechu, že se jim v autě rozbila klimatizace, bych Lolkovi poradila sundat si šálečku. V základním táboře pod Mount Everest si zase posteskl, že je tam teda pěkná zima – mínus šest stupňů, představte si to. Prostě bobrodruh.

Teď tu vládnu já

Lolek má odvahy, že by s ní mohl nakrmit celou Afriku. Zahrabat ať se jdou nějací Josefové Rakoncajové, Ruda s tím svým transatlantickým vorem anebo Hanzelka se Zikmundem. Pche, říká Lolek a dává slovu dobrodruh úplně jiný, nový rozměr. Udělal z toho totiž svojí značku. Při zadávání rozsahu registrace se na úřadě divoce rozvášnil. Považte. Pokud budete chtít vyrábět klobouky pod touto značkou, a-ou. Chystali jste se poskytovat nějaké služby, jimž by tento název seděl? Pozdě. To ale není všechno. Slovo dobrodruh si Lolek neregistroval jen pro názvy činností nebo věcí, které nějak naplňují obsah slova. Což vlastně po znehodnocení zmiňovanýho výrazu je i cesta autem z Prahy do Brna. Adam si slovo dobrodruh zaregistroval hrabivě snad na všechno. Pronájem divadelních dekorací. Čínská tuš. Služby klubu zdraví. Název koncertní síně, atd. Neuvěřitelný. Zde stojí za zmínku, že majitel bobrodruha vlastní už několik ochranných známek. Cestování a projektům s tím spojených se věnuje řadu let. Má pod sebou projekt a značku Planeta Země a Centrum dokumentární tvorby a vzdělávání. O to tristnější je, že akci Dobrodruh, která je v první řadě o něm, nazývá docureality. Měl by se stydět. Že to jemu a členům jeho rodiny financuje veřejnoprávní televize – no comment.

Ale zpátky na cesty. Lolek předvede další geniální geg, když equadorským indiánům žijícím v nuzné chatrči věnuje každýmu nějakej ten denár. Aby jim jakože přilepšil. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si v nějakym dalším díle postesknul, že jakmile se někde mezi chudými místními objeví cizinec, hned natahují ruce a žebrají. Takovýhle efekt totiž podobný chování má, což ostatně ví každý, kdo si trochu zacestoval. Jen jeden člověk na světě to dodnes nepochopil. Mimochodem, útrpnou chudobu obdarovaných indiánů nezapomněl Adam vystihnout supersoucitným všemurozumějícím výrazem ve svém obličeji. Plesk.

Vyrazí lovit krokodýla, jistojistě nejde o placenou atrakci. V jedný ruce má baterku a tak má volnou jenom tu druhou a tak teda vykládá že to není ideální a proto si netroufá do tý vody hrábnout.. pak ale diváka obšťastní svým postřehem, že má vlastně v batohu čelovku a pak že bude mít volný roce obě. Kdo je na tohle zvědavej?

V anotaci na jeden díl píše, že se setkal i s nevraživostí domorodců. No po tom, co strčil ženský objektiv velikosti temelínský věže centimetr před obličej, se asi divil, že se ohnala. A co ještě za veřejnoprávní peníze dostanete? Z Mexika dorazí pár dobrých rad. Není prý od věci si před půjčením potápěčské boty napřed ozkoušet, aby mě pak netlačily. Potápěčskou masku si teď už budu vybírat takovou, aby mi do ní neteklo. Dostanu instrukce, jak šnorchlovat. Voila. Jo, a dám si pozor, ať mi do šnorchlu nenateče voda, mohlo by mě to od dalšího šnorchlování odradit. No, poděkujem za školení a popojedem.

Nejufňukanější bobrodruh planety

V Africe je vedro a v Himálaji zima, když jde pěšky, bolí ho nohy, když jede na lodi, bolí ho zadek. Když jde na profláknutý místa, je tam moc turistů, představoval si to jinak. Do toho do diváka neustále hustí obavy z vlastní budoucnosti.

Zmíněný výlet mezi lidožrouty skončil skutečně slavně. Po shlédnutí tohodle dílu jsme se s Filipem cítili neuvěřitelně trapně. Frajer jde junglí s mošničkou přes rameno v těch svejch červenejch pralesních bačkorách. Uklouzne na mokrý kládě. Uhodí se do hrudníku. Opřenej o chlapíka zoufale ukazuje, jak si hrozně namlel a musí se jít natáhnout. Při zpáteční cestě se udatně drží za ruku o dvě hlavy menšího průvodce. Ten neví, co si o tom má myslet. Bobrodruh tuší, že si asi zlomil žebra. Nedá se svítít, výprava definitivně končí, pneumotorax není žádná prdel. Musí do nemocnice. Než stihne přijet záchrana v podobě člunu, chvíli to trvá. Potom se vesele rozloučí s kanibaly, švihem si hodí na záda baťůžek, žebra nežebra. Při loučení pohladí jednoho domorodce po hlavě (?!). Vyrazí na několikadenní cestu do nemocnice. Po vyšetření prohlásí, že teda dobrý, že to nebyla otevřená zlomenina (divák si konečně odfoukne). Bobrodruh si asi poprvý v životě vyrazil dech. Zoufale smutná podívaná. Kdyby pralesní modelka rovnou řekla, že se tam prostě posrala, bylo by to snesitelnější. Ostuda, ostuda, ostuda, ostuda, ostuda.

Díl, který kreativně vytvořil po 4 měsících lelkování na Madagaskaru, je obsahově k pláči. Představte si, na ostrově žijou endemický druhy! Captain Obvious si půjčí auto chca projet prý nějtěžší offroadovou silnici světa a po cestě prohlásí, že jak to má asi jako projet. Ale je jako hustý, říká, že nakonec ještě svým uvařeným osobákem tahá z bahna jiný auta. Tyjo borec tyjo. Po čtyřech dnech jízdy do přístavu na loď zjistí, že lodě žádný pasažéry nepřepravují a jeho čeká cesta autem zpátky a navíc několik tisíc kilometrů po jiný trase. Tak, samozřejmě nevím, co předcházelo plánování cesty tímto zkušeným světoběžníkem a jaký informace si sehnal, takže mlčím. Pak je tam nějaký záběr na ptáčka, na ještěrku na lemura a na želvu. Ve značkových hadrech popisuje, jak ve vesnici za ním žijí jedni z nejchudších lidí na světě. O obřadu tance s mrtvými píše jako o zaprodaném pro cizince.. no stačí použít google.. ale radši nic.

Tak.. chtěla jsem svůj dojem z tohodle superseriálu popsat krátce, ale moc mi nejde. Co díl, to jedna perla za druhou. Jasný je jedno: o procestovaných zemích se dozvíte jenom základy, které najdete v prvních odstavcích všech průvodců. S reálným cestováním ani s dokumentem to nemá nic společného. Jde dost možná o jeden z nejnegativněji komentovaných pořadů ČT. Pokud zabrousíte do příspěvků pod nejrůznějšími články na téma Adam Lelek, anebo na sociální sítě, nebo na stránky pořadu na webu televize nebo na ČSFD, nejčastěji svým chováním k jakýmkoliv místním obyvatelům vybuzuje tyto pocity:

dm-1613804980611

Přála bych Lolkovi, aby si našel nějakou bobří družku, pokud nemá, zalezl do nory a radši už nikam jinam nejezdil. A pokud přecijen vyrazí, ať se tím hlavně nikde nechlubí.

Reklamy