Dneska mi pomohlo několik lidí. Jediní, koho jsem o pomoc výslovně žádala, policie, vůbec nedorazili. Kikoti, fakt.

Jedu si to takhle po Jižní spojce směrem na Barranďák. Bez varování mi pod nohou zmizí plynovej pedál. Šmátrám v nicotě, pro jistotu se dotknu brzdovýho, jestli je problém v noze nebo v autě. Brzda na svym místě. Něco se podělalo. Zapnu blikačky. Zajedu k okraji, půl auta na trávě, půl v pruhu. Reflexní vesta, trojúhelník, ještě že Mates vzadu v sedačce spí. Zkouším pár pedálooživovacích pokusů, nanic, potřebuju odtah. Auto sebou mává, jak těsně kolem projížděj náklaďáky. Je něco po druhý, provoz houstne. Vesta je vidět líp než trojúhelník, vylezu ven a pochoduju za autem.

Continue reading „„Pomáhat a chránit“. Anebo taky nasrat.“

Advertisements