Doktorka při vizitě na šestinedělí se mě ptala, proč mám v kartě se záznamy z porodu napsáno „nespolupracuje“. Uh, fakt? „No, chtěla jsem fyziologickej porod s minimem zásahů lékaře,“ – anebo je to kvůli tý hodinový hádce při příjmu? Nebo pediatričče?
On jako porod v Čechách, to je zážitek. Pokud se tedy o problematiku zajímáte a nechcete se odevzdat představám lékaře, kterého neznáte. A pokud víte, jaké zákroky nechcete, pokud je možné obejít se bez nich. Nepočítám akutní stavy. A nepočítám těch pár porodnic, kde chápou, že rodí žena, a ne doktor. Nesnaží se jí vmanipulovat do jednotných postupů. Porodnice, kde se rodí podle přání ženy, jsou nazývány alternativní. Žijeme asi ve středověku a za alternativní tu považujeme to, co doporučuje WHO, FIGO, co je běžné v zemích s vyspělým zdravotnictvím. Naše socialistické postupy jsou brány jako standard. Máme přece jedno z nejlepších porodnictví, jak jsem psala minule.

Dorazili jsme s Filipem do porodnice mezi jednou a druhou ráno. Jdu k příjmu, kam on nesměl. V porodním plánu (PP) mám psané, že nechci vnitřní vyšetření. Kontrakce jsem měla po 2 minutách a poměrně silné. Nešlo to utajit. Porodní asistentka prý ale nepozná, jestli rodím a bez vnitřního vyšetření mě pošle pryč. Radši se jí neptám, jestli to neni na vrácení diplomu. Proběhlo nepříjemné vyšetření, jsem za půlkou porodu. Díky za zprávu, bez toho bych se neobešla….

Porodnice má ve svém vnitřním řádu napsáno, že se snaží respektovat přání rodičky. Moje první přání vyslyšeno nebylo a vzápětí ani druhé.

Připojena na monitoru čekám na přijímací výslech. V PP mám psáno, že monitory nechci, že poslech je možný dopplerem. Už nevím, na co mě ukecala. Chtěla, ať si jen na půl hodiny lehnu na lehátko. Řekla jsem jí, že si každý dvě minuty klekám bolestí, chci volný pohyb, aby porod postupoval. Jestli si to na mě chce dát, budiž, ale nebudu na to brát při pohybu ohled. Na záda si nelehnu.

Prý jestli nesouhlasím s jejich postupy, měla jsem si najít alternativní porodnici. Vysvětluji, že z logistických a jiných důvodů jsme museli zvolit Prahu. Na mém přání rodit přirozeně nevidím nic alternativního.

Začal klasický přijímací výslech. Stopětatřicet otázek ohledně rodinné anamnézy. Sakra, já věděla, že jsem si do PP zapomněla něco napsat: Nechci přijímací výslech! Všechno jsem před měsícem zodpověděla při těhotenských „poradnách“ o kancelář vedle. Ale nevadí, kupodivu mě tenhle kvíz nijak neprudil. Odpovídala jsem ne nebo nevim nebo klečela na čtyrech a hekala. Pak prý přijde paní doktorka a ještě na něco se mě zeptá. Doktor přišla a začala se mě ptát na úplně to samé, otázku po otázce. Odpovídala jsem ne, nevím nebo aaaaaa.. možná jen v jiném pořadí, než prve. Krásně jsme tak zabily dobrou půlhodinu.

No a pak začalo rodeo. Doktorka si všimla mého Informovaného souhlasu. A že ho proškrtaný nemůže přijmout. Z podlahy jsem jí zahlásila, že je mi to jedno. Bolesti se stupňovaly a já trávila na čtyřech víc a víc času. Asistentka řekla, že je to právní dokument a není možné v něm škrtat. Řekla jsem, že nejde o jednostrannou smlouvu, že nepodepíšu, s čím nesouhlasím. Pokud prý nepodepíšu, nemůžou mě přijmout. A pošlou mě pryč. Byla jsem nasraná. Kecaj kraviny, tlačej mě do něčeho, co nechci, na co ze zákona nemaj nárok. Dnes si nemocnice své pacienty vybírají? Možná se změnil i text Hyppokratovy přísahy, to zas tak moc nesleduju. Kdybych jí poslechla, šla a porodila doma, ona první mě označí za krávu, která riskuje život svůj a dítěte.

Hádka trvala několik desítek minut. Kolikrát zaznělo, že nemají čas to tam se mnou řešit, to nespočítam. Začaly se mi protahovat intervaly mezi kontrakcema. Jakože se mi kvůli těm dvěma ženám zastaví dobře rozběhlý porod?

Co jsem měla udělat bylo říct jim, ať mi písemně odůvodní, proč mě vyhazují. To mě tam nenapadlo, proti tomu by se nijak neobhájily. Určitě by taky stálo za to si celý rozhovor nahrávat. Vyhrožování je silný termín, ale jak jinak to nazvat? Akorát jsem na takovou akci nebyla připravená a mobil někde v háji. Nechtěla jsem už tak nepřátelskou atmosféru přiostřovat. Mám přeci porodní plán, tak čeho se prý bojím. Porodní plán, který zatím dost nedodržely. Celkově chování personálu nátlakové, necitlivé. Podle mého v rozporu se zákonem i dobrými mravy.

Nakonec jsem podepsala nový, jiný Informovaný souhlas, kde jsem nesměla nic škrtnout. Nebyla jsem už ani schopná si tam něco přečíst. Už mě ale nebavilo motat se s nima na místě a  akutně jsem se potřebovala z příjmu přesunout jinam. Podepisovala jsem to s vědomím, že jsem do toho byla dotlačena, navíc ve stavu, kdy mohu říct, že jsem pořádně nevnímala. Takový podpis nemá po právní stránce žádnou váhu. Filip byl u posledních pár minut rozhovoru. On není takový skeptik ohledně našeho zdravotnictví. A teď dost čuměl. Říkal, že kdyby se takhle choval ke svému klientovi, letěl by na minutu.

Šla jsem konečně na hekárnu. Lezu si tam po čtyrech a řvu si bolestí, když mi před očima zaparkují pantofle. „Já jsem doktorka ta a ta a jsem pediatrička, jste vy ta a ta?“ – „Jo,“ – „Přišla jsem vás milá paní informovat, že pokud bude po narození dítě ve špatném stavu, odnesu si ho do inkubátoru a proti tomu nic nenaděláte. NASHLE.“ Vyplivla kouř z arogance a v něm se vytratila. Co to kurva bylo? Dámy jí asi ukázaly můj PP, kde mám napsáno, že dítě chci okamžitě mít u sebe, říká se tomu bonding a je prokázaný jednoznačně kladný vliv na matku i dítě. Nesvoluji k pobytu v inkubátoru, veškerá manipulace s děckem proběhne až po našem souhlasu (po narození prvního syna ho na 12 hodin odnesli a nezmohla jsem nic, never ever). Také mám v PP napsáno: Pokud nebude dítě v ohrožení života (!!). Tak co a proč mi přišla ta ženská vysvětlit? A jakym stylem citlivym.

Praskla mi voda, zavolala jsem doktorku, ta mě dovedla na porodní box. Přivedli Filipa, kterej se mnou měl být podle mého porodního přání i podle jejich vnitřního řádu pořád. Doktorka se mě ještě zeptala, jestli si nerozmyslím to, že nechci nástřih. Že mě dítě může hodně poranit. Řekla jsem, že nechci. Něco namítala. Abych uvolnila atmosféru, řekla jsem, že pokud by měla pocit, že mi porodem vznikne větší poranění než II. stupně, ať se mě znovu zeptá, že tedy na její úsudek dám.

Vlezla jsem na porodní lehátko. Přiskočila asistentka a zvedla držáky na nohy až ke stropu. V PP mám napsané, že si nepřeju rodit v poloze na krovky a nechci být do této pozice tlačena. Doktor řekla větu, kterou si snad zapíšu do památníčku: „Doteď jsme vám vycházely vstříc, teď je čas na vás, abyste vyšla vstříc vy nám.“ Sním či bdím? Přesto jsem si odmítla lehnout na záda, jasně jsem cítila, že na boku či v kleku opřená o Filipa je mně i dítěti lépe. Bolestí jsem samozřejmě dost řvala. Další evergreen českých porodnic na sebe nenechal dlouho čekat. „No porod bolí, no.“ Vlna respektu, uklidnění, podpory se opět linula sálem. „To jsou zase kecy na co jako tohleto, kurva“ zařvala jsem na ní vztekle zpátky. Nikdo kupodivu neodpověděl. Linda byla za chvíli venku venku.

Jak někomu zkazit jednu z nejkrásnějších chvil v životě

Teď přišla na řadu pediatrička. Moje podmínka – pupečník musí zcela dotepat. Pediatrička příkře oznámila, že už je to dvě minuty, co se malá narodila, že to snad stačí. Měla jsem chuť po ní něčím hodit, třeba aspoň židlí. Několikrát jsem musela i jí i doktorce říkat, že pupečník ještě nedotepal. Kam spěchaly? Trvala na tom, že není schopná udělat vyšetření na těle. Souhlasili jsme, že za doprovodu Filipa si malou může na dvě minuty odnést. V zápětí se vrátili. Linda je prý podchlazená a musí do inkubátoru. Následoval výčet všeho, na co může umřít. Teplotu měla 36,4° C. Že musí do inkubátoru klidně i na několik hodin, to předem neví. Bylo nám to s Filipem nepříjemné, řekli jsme, že to probereme. Nasupěně odešla. Filip rychle na internetu dohledal teploty novorozenců, nic závažnýho jsme nezjistili. Ženská se přiřítila znovu s čerstvou dávkou nátlaku. Opět jsme řekli, že to s mužem probereme. Vyštěkla na nás, že na tohle nemá čas, přinesla měřák tepu a kyslíku a malou nám napojila u nás. Ona jediná, i oproti porodní asistentce a doktorce, za celou dobu neprojevila jedinou známku toho, že je nakažená empatií, vlídností, dobrou náladou, respektu.

Jak bych to zakončila. Ten porod samotnej, to poslední zatlačení, to už je euforie. A pak konečně držíš to mimino, kvůli kterýmu tady 3 hodiny řveš bolestí jak magor, kvůli kterýmu jsi kdovíkolikrát v těhotenství blila, trpěla migrénou, nemohla sis ani pořádně oblíct ponožky nebo se normálně vykadit. Celou dobu ses toho porodu bála. Hormony z tebe dělaly uplný tele a konečně to teď držíš v ruce, je to takový zmuchlaný a uřvaný a sladký a malinký ve vytahaný kůži a můžeš na sebe bejt pyšná, žes to donosila a kdovíkudy fakt porodila.. jedna z nejkrásnějších a hodně výjimečných chvil v životě. No nejsem cíťa, doktorka se na to nemusí tvářit šťastně jak ženská z reklamy na vložky. Ale to, že kolem tebe lítá běsnící pediatr, nasranej, že není po jeho, prudí, snažící se tě do něčeho tlačit, bezdůvodně, dítě je ve výborný kondici. To tam prostě fakt nepatří a s profesionalitou to nemá vůbec co dělat. Navíc ani neumí změřit mi dítě na těle. Profík.

Ještě perlička. Holce, co rodila vedle, se asi půl hodiny před samotným porodem vyměnili porodníci. Místo doktorky – konec směny, sorry jako – nastoupil chlap. A ještě tak rádoby vtipnej, že bych ho kopla. Taky ukázka taktu a respektu k rodičce, to nevymyslíš.

Pediatričce bude patřit největší díl stížnosti, kterou pošlu. Snad mi opadnou emoce, abych je do stížnosti nepromítla a sepsala to čistě fakticky. Hlavně se potřebuju vyptat, co je myšleno tím slovem „nespolupracuje“.

Tak a rekapitulace, co bylo všechno jinak, v mých očích špatně:

  1. Nerespektování porodního přání v těchto bodech:

Nechci vnitřní vyšetření – bylo
Nechci monitor – byl
Přítomnost manžela po celou dobu – nebyla
Prosba o pomoc při výběru úlevových poloh – nevyslyšena
Nechci nucení do polohy na zádech s nohama nahoře – bylo
Pomoc při výběru vhodné porodní polohy – nic
Bonding – přerušený
Nepřeji si odnesení dítěte – odnesli
Ošetření dítěte na mém těle – neumí

2) Co porodnice podle svých vastních pravidel slíbila a nedodržela:

      • „Po celou dobu porodu smí být přítomen doprovod rodičky..“ – směl být jen na sále.
      • Respektují porodní plán. – když si to vyřvete a vyhádáte, a ani to není jistota.
      • „Budou mi poskytnuty rady ohledně úlevových poloh a správného dýchání,“ – ani náznakem.
      • „Umožní-li to průběh porodu a provoz na porodních sálech, mohu část I. doby porodní strávit v masážní/relaxační vaně“ – tam maj vanu? Provoz byl téměř nula.
      • „K přestřižení pupečníku dojde až po jeho dotepání“ – podle personálu pupečník dotepe za dvě minuty. Úplné dotepání jsme si museli opět vyhádat.
Advertisements