JAK SE PLÁNUJE. A JAK TO DOPADÁ.

Bůhvíjak dlouho plánujeme pořádnou dovolenou. Mluvíme o tom tak často, že je to už trapné. Až konečně… Filipovi končí projekt. Já dávám výpověď v obou zaměstnáních. Lidi se ptají, nejsi blázen, v téhle době opouštět dobrou práci. Blbost, nebudu čekat na důchod! Peněz máme tak na rok cestování, paráda. Opouštíme nájemní byt, zbavujem se vybavení, balíme a vyrážíme.

Náš sen je sehnat práci na plachetnici, nejlépe rovnou přeplout Pacifik (oba máme kapitánský průkaz). Chcem se potápět (oba OWD), v Thajsku si udělat freedivingový kurz a tak dál. Slušný, co.

Po pěti týdnech radovánek přichází šok. Čekáme mimino. Podle doktora 5, 5 týdne. Je tohle vůbec… 

plany
prvních pět týdnů dovolené pěkně jeden po druhém

Po původních zmatcích, tragických představách konce cestování na x let, konce radosti, konce pití, kouření a prostě konce mladého nadějného života se psychicky vzchopíme. V cestování pokračujeme, jen některé z těch našich supersmělých plánů odkládáme. Asi na ten důchod.
Do té doby si hodlám dál užívat ten zbytek a taky to tak zatím realizuju. Měsíce těhotenské nevolnosti. Radosti lékařských prohlídek. Předčasný návrat do Čech. Nezaměstnaná, pokročile těhotná, bez nároku na mateřskou. Ještě že vim, že se o mě ten chlap postará.

Jmenuju se Alena a jsem fakt zvědavá, co se bude dít dál. Posledních mnoho let jsem pracovala pro českotelevizní zpravodajství na pozici asistent režie, zkusila jsem psát pro bulvár, a obojí mě bavilo. Mam ráda auta, ráda jezdím na koni, mam ráda svý kocoury, který jsem trvale odložila k rodičům na barák na Šumavu (rodiče, barák i Šumavu mám taky ráda). Jsem z Prahy, taky ji mam ráda. Ale doufam, že jednou budu moc říct, že v Praze nežiju. Nemám ráda české zdravotnictví, pár politiků, levné toaleťáky a komáry.

Do Čech jsme se vrátili koncem března 2014, šest neděl před porodem.
O našem cestování píšeme tady, v blogu pro rodinu a známý a prostě ty, co je to zajímá. Svoje ostatní inteligentní postřehy, nápady, nálady a zkušenosti si budu psát sem.

Tohle byla tedy naše životní cesta. Životní změna.

Naše nová loď

A ta další: Koupili jsme si plachetnici. Letos, tedy 2015, na ní budeme pracovat a připravovat jí tak, aby nám mohla posloužit jako domov. Na jaře 2016, pokud vše půjde podle plánu (no, jako bychom se nepoučili), chceme opět Čechy opustit a vyrazit do světa. Cíl bude přeplout Atlantik, dostat se přes Panamský průplav a Tichý oceán do Asie.

Zatím se ale musíme spokojit s kratším výletem. 2016: Carmen je komplet zrenovovaná, my o něco chytřejší a šikovnější. Je srpen a vyrážíme do slovinského Koperu, kde loď spustíme na vodu. Máme dva-tři měsíce čas proplouvat Středomořím. Po měsíci přichází „překvapení“… no hádejte jaký. Jsem těhotná. Manžel říkal, že už se mnou snad nikam nepojede…

Advertisements