Hledat

vrabczak

Rubrika

nezařazené

Takový normální porod

Doktorka při vizitě na šestinedělí se mě ptala, proč mám v kartě se záznamy z porodu napsáno „nespolupracuje“. Uh, fakt? „No, chtěla jsem fyziologickej porod s minimem zásahů lékaře,“ – anebo je to kvůli tý hodinový hádce při příjmu? Nebo pediatričče?
On jako porod v Čechách, to je zážitek. Pokud se tedy o problematiku zajímáte a nechcete se odevzdat představám lékaře, kterého neznáte. A pokud víte, jaké zákroky nechcete, pokud je možné obejít se bez nich. Nepočítám akutní stavy. A nepočítám těch pár porodnic, kde chápou, že rodí žena, a ne doktor. Nesnaží se jí vmanipulovat do jednotných postupů. Porodnice, kde se rodí podle přání ženy, jsou nazývány alternativní. Žijeme asi ve středověku a za alternativní tu považujeme to, co doporučuje WHO, FIGO, co je běžné v zemích s vyspělým zdravotnictvím. Naše socialistické postupy jsou brány jako standard. Máme přece jedno z nejlepších porodnictví, jak jsem psala minule.

Continue reading „Takový normální porod“

Reklamy

Příprava na porod v ČR

České porodnictví patří ke světové špičce. Zní od českých porodníků. Není důvod nevěřit. No, já teda po prvním porodu znejistěla. Před druhým už se dlouho připravovala a víte co? České porodnictví je bída. Jeden z důvodů, jak to vidím já, tu popíšu.

V porodnici podepisuje žena mimo jiné Informovaný souhlas (dál jen IS). Většinou sestry nestihnou těhuli tento dokument dát k prostudování během měsíc trvajících těhotenských poraden a řada na to přijde až při příjmu k porodu. Někde dokonce tvrdí, že ho předem dát nesmí. Představte si svojí schopnost a chuť číst, vnímat a rozumět, správně interpretovat vesměs odborné informace z několika archů A4 papíru, když máte mozek někde v děloze a dělohu v křeči. Continue reading „Příprava na porod v ČR“

Koukej, mami, já sám

Ten pocit, když vám dvouapůlletý syn (fakt pyšně) řekne: „Koukej, mami, já sám!“

Continue reading „Koukej, mami, já sám“

Z andílka terorista

Je načase přestat Mateje vychvalovat. Dneska mě fakt nasral, jdu ho tu pomluvit. Neberu to tak, že zlobí, prostě dělá mláděcí věci. To ale neznamená, že mě to nerozčílí.

To naše český zdravotnictví…

Měsíc po návratu do Čech nás nenechal na pochybách: zpět v „civilizaci“.
Lítání po úřadech, stěhování, Filip nastoupil hned do práce. Já vyfasovala první týden dvě pokuty. A začalo oběhávání lékařů. Při tom dominovalo slovo problém. V různých obdobách.
Čekalo nás kompletní seznamování, gynekologa nový, a vzápětí pod péči porodnice. A tam se nečekaně vyskytly problémy.

Na prohlídku na gynekologii jsem se objednala jako nový pacient mailem z Thajska. Všechno proběhlo v pohodě, ačkoliv jsem pak část dokumentů z bangkokské nemocnice zapomněla doma, sestřičku zarazily výsledky testů zapsané v jiných jednotkách atd. Kromě kamarádek mi i můj nový doktor doporučil se obrnit, až se půjdu představit do porodnice („Jste opálená, to se jim nebude líbit. Nová, nepopsaná těhotenská průkazka, to budou zmatení, no snad si poradí. I když jste objednaná, můžete čekat hodinu, dvě…“ ). …Číst dál…

Kdyby to tak bylo jen o břiše

No jo, hlava je v tom taky. Hormony, budiž. Ale že se těhotná musí někdy sama sebe ptát, jestli je fakt blbá a jestli jí teda ten mozek přestává fungovat úplně? To už si snad Stvořitel mohl odpustit. A nemyslím teď zrovna stvořitele toho našeho prcka.

Jako asi většina ženských si zjišťuju, jak s každým novým týdnem pokračuje vývoj mimina i těhotenství. Pobavila mě úvodní věta jednoho článku. Něco jako ‚Vítejte ve třetím trimestru, období nespavosti, strií, hemeroidů, křečových žil, otoků,…‘ To po těch nechutenstvích, nevolnostech, důkladných zácpách, únavách a podobně nikoho nedojme. Musím zaklepat, břicho zatím moc nepřekáží, a přestože se můžu věnovat spoustě aktivit, ty nejvíc chtěný jsem musela oželet.
Filip tráví celé dny ve škole freedivingu. Fandim mu, já s tréningem musím počkat. A zatímco muž posiluje tělo i ducha, já mám pocit, že mi těhotenství obrací mozek naruby a kamsi ho vyklepává. Například si pletu slova, nebo si na ně vůbec nevzpomenu. Úplně obyčejné výrazy, pojmenování běžných věcí a jevů. Demence. Názvy filmů či jména herců neřeším vůbec. Prostě tamten co hrál s tamtou v tamtom, co je z toho tamta strašně známá hláška. Pokud se mi z hlavy vykouří i zájmena, jsem v háji. ‚Tamto‘ se taky blbě hledá na internetu. Takže abych posílila své tělo, chodím na pláž či cvičím, a abych posílila ochabujícího ducha i mysl, začala jsem bublinu volného času vyplňvat samoučením se španělštiny.
I teď jsem měla v plánu se učit. Nicméně mimino si v břiše zrovna opět vesele jančí a každou chvíli mi důmyslným šťouchancem rozkopne soustředění po celém břiše. Takže, nikoliv v rámci prokrastinace, jak by se mohlo zdát, tu místo učení se tvořím tento článek. Španělštině se nicméně věnuju pravidelně i několik hodin dá se říci denně, tak snad to k něčemu bude. Člověk (já obzvlášť) zleniví dost rychle a tak si teď nedovedu představit trávit těhotenství v práci, ale mentálně uhnít bych taky nechtěla. A budu jenom doufat, že mi po porodu zbyde nějaká energie na to alespoň trochu v učení pokračovat. Fakt totiž netoužím mít pak plnou hlavu pro změnu zase toho, jak se synáček už zase hezky vykakal, jak má problémy si říhat, jak sebou roztomile mele, když ho potřebuju obléct nebo proč se mu už zase nechce spát.

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑